Eve Makisová: Tymiánové dopisy

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Jako čtenářka se usadíte v jisté poloze a čekáte, že podobně pohodově popluje celý příběh. Stačí ale pár stránek, a dokonalá pohodička letního čtení se mění v celkem slušnou horskou dráhu. Prolínání zážitků z dovolenkové destinace a z válečných hrůz před sto lety proběhlé arménské genocidy je opravdu silná káva.

Přesto se to autorce povedlo a řekla bych, že právě to dodalo této knize švih, jež může vadit citlivějším povahám. Mate to, nehodí se to tam. K vůni tymiánu na skopovém a strašně dobrým řeckým a arménským sladkostem se prostě nehodí pach krve a smrtelný strach, když padáte do masového hrobu a víte, že to možná přežijete…

 

Ale všeho začíná smrtí staré ženy, kterou její okolí milovalo a která skrývala zvláštní tajemství.

„Hledám slova útěchy a přemýšlím, jaké to je ztratit matku, jak dlouho trvá, než to přebolí. Od babiččiny smrti uběhl měsíc a máme se daří čím dál hůř, vlasy má zplihlé a nemyté a v duchu se upíná k nedávné minulosti. Říct, že měly k sobě blízko, je slabé slovo. Byly spíš jako sestry. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu, když jsem se k nim každé úterý připojovala na kávu a o nedělích chodila k babi na oběd – obyčejnou pečeni vylepšovala dobrotami z pevniny a pozvedávala její chuť česnekem, kmínem a skořicí. Byly jsme jedinečná trojice, podivuhodně vzhledově podobná a uhnětená ze stejného těsta. Na rodinných sešlostech jsme vypadaly jako můry, které někdo vypustil do hejna bělásků.“

Jak moc si ty ženy nakonec byly podobné, to je další červená nit, která se táhne celým příběhem a končí v dojemném závěru. Kombinuje se tu hluboký příběh a city, které vznikaly za válečného stavu, rodinná pouta smrtí a násilím přetrhaná, a do toho autorka vložila snad až letně naivní a limonádovou lásku dvou hlavních hrdinů? Hluboké city a nevrlého starého dědka? Srdečnost a přitom zarputilost místních lidí? Horké podnebí a chladné srdce?

Různých nesourodých věcí bychom v Tymiánových dopisech našly spousty, ale o to víc člověka všechno zajímá. Někdy jsem si říkala, že by si kniha zasloužila o pár stránek víc, možná dvojnásobný obsah, aby jednotlivé předěly nebyly tak ostré, aby bylo víc času pochopit a vysvětlit si tak to, co se kolem děje, ale v podstatě lze autorku za toto dílo pochválit. Nejenže stvořila zvláštně poskládané literární dílo, ale také připomněla sto let staré zvěrstvo na arménském lidu. Tak zastrčené pod koberec, že i Google vám nabídne jen pár kusých informací… Jak doopravdy možná čpěl tento prach v nose vám poví Tymiánové dopisy…

O autorce

Eve Makisová se narodila v Nottinghamu. Její rodiče jsou kyperští Řekové, kteří emigrovali do Velké Británie v šedesátých letech minulého století. Vystudovala žurnalistiku a od roku 1994 působila jako dopisovatelka londýnského Evening Standard na Kypru. V roce 2001 se vrátila do Anglie. Momentálně žije s mužem a dcerou v Nottinghamu. Je autorkou čtyř románů. Kniha Tymiánové dopisy získala Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděleuje Armenian Genocice Museum.

Vydalo nakladatelství Argo, 2016, www.argo.cz

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Partner magazínu:

Vyhledávání

Přihlášení

125px reklama

Vzkazník

apofaxa
http://juul01juul.diowebhost.com Southbound inkling shouting brainpower premedit...

150px reklama

120x240px vpravo

120x600px reklama

© 2011 VirtualDreams.cz